Když jsme se v r.1978 do Kolína přistěhovali, nemohla jsem si dlouho zvyknout. Vyrostla jsem mezi ostrými kužely sopečných kopců, v kraji prosluněných, borových lesů kolem Ralska a relativně rovné, holé plochy kolem Labe mi připadaly smutné. Ale časem jsem začala na kole objevovat krásu tohoto kraje s mnoha neuvěřitelně kouzelnými zákoutími. Mezi ně patří např. skalnaté stráně u Chroustova na pravém břehu Výrovky, které zdobí světlé čisté listnaté háje a rozlehlé, sluncem prohřáté louky s osamělými huňatými borovicemi a stepními druhy chráněných rostlin. Kousek od Červených Peček, zcela zastrčené, se zase nachází proslulé paleontologické naleziště  s vysokou koncentrací zkamenělin vytvořených na okraji křídového moře před 60 až 90 miliony lety. Strhující je také pohled na rozlehlou vodní plochu Žehuňského rybníka, jehož kalná voda se valí přepadem a s hukotem padá do dlážděného hrnce pod jezem, kde se tvoří ohromné vlny s bílou pokrývkou vodní pěny. Do paměti se mi každý rok vrývá obraz pastelového předjaří, kdy si čerstvými hnědými vlnami hlíny razí cestu nastrojené sněženky, po stráních tančí žluté plamínky podbělu a vítr se prohání po barevných polích, lemovaných na obzoru tmavohnědou krajkou holých korun topolů. V létě se obloha ustrojí do modrého hedvábí, vyšívaného zlatými paprsky slunce a polabské louky se ozdobí věnci kopretin, modrých zvonků a pomněnek.  Na podzim slunce prozáří lužní lesy kolem Labe svým chladnoucím úsměvem. Topoly se sklání nad řekou, jejíž deštěm zkalené vody se líně valí mezi nízkými břehy do Poděbrad. Na stezce šustí spadané listí a lesy kolem řeky se strojí do zářivých podzimních barev. Jak se najde byť jen trocha času, vyrážím s manželem, i přes mé nemalé potíže s páteří a astmatem, na cyklistické výlety do okolí. Rádi a hodně cestujeme nejen po České republice, rádi poznáváme zejména přírodní krásy ostatních zemí a to nejen na kolech. Ale při našich cestách vždycky hodně vzpomínám na volnost širokého, rovného prostoru, který na jihu vybíhá do Posázavské vysočiny, na rozkvetlé lužní lesy kolem Labe či na průzračné hladiny písečných jezer, jejichž důstojný klid narušují pouze křídla rozhádaných kačen, přistávajících na vodní hladině a strašně ráda se vracím. Jsem tu doma!