wz

Výprava do Brtnice
24.5.2008

foto Olga

TRASA: Hartvíkovice-Stropěšín-Dolní Vilémovice-Lipník-Ostašov-Výčapy-Kojetice-Sádek-Rokytnice n.R.-Štěměchy-Předtín-Opatov-Dlouhá Brtnice-Aleje-Brtnice-Okříšky-Třebíč-Slavíčky-Valeč-Dalešice-Třesov-Hartvíkovice

            Délaka: 125 km
            Převýšení: 1622 m

          Ukaž profil

FOTOGALERIE

den1

den2

Poslední víkend v květnu jsme se rozhodli opět strávit na kolech. Ve dvou, jen s Pepou, jsme vyrazili v pátek večer na Třebíčsko, k Dalešické přehradě, kde jsme se ubytovali v levném kempu v Hartvíkovicích, na severním okraji přehrady. Postavili jsme stan a ještě vyrazili na kolech do nedaleké vsi na pivo. V sobotu ráno jsme se vypravili do oblastí, západně od Třebíče. Na kolech jsme přejeli přes most nad přehradou a po kamenité cestě, která se tvářila jako cyklostezka jsme se dostali do Třeběnic. Odtud jsme pokračovali do Dolních Vilémovic. Pochází odsud hrdina 2.světové války, Jan Kubiš, který byl účastníkem atentátu na Heindricha v r.1941. Celá jeho rodina byla za to fašisty popravena. V obci na návsi stojí památník. Z Dolních Vilémovic jsme se rozbitou silničkou dostali do Lipníka, jehož dominantou je kostel sv. Jana Křtitele, viditelný už z dálky.  Z Lipníka nás síť vedlejších silniček zavedla do vinařské oblasti kolem vsi Kojetice, odkud jsme vystoupali ke hradu Sádek. Ten pochází ze 13.stol. Kromě toho, že zde sídlili ve 14.stol. loupeživý rytíři, se v jeho držení vystřídalo několik významných rodů, mezi nimiž nechyběli ani Šternberkové a Valdštejnové. Svou renesanční podobu získal hrad v 16. století, kdy zde vládli Brtničtí z Valdštejna. Od r.1945 je zde umístěna škola. Zámek je v současné době v dosti neutěšeném stavu. Z hradu jsme sjeli o pár metrů níže, k vinařství Sádek. A to byl jeden ze dvou hlavních cílů dnešníhi dne. Na to se Pepa celý den tolik těšil! Leží zde nejsevernější vinařská oblast Moravy, která zde byla založena v r.2003. Krásný hotýlek s terasou, odkud byl nádherný výhled na vinice, jsme nemohli minout. Ochutnali jsme tedy něco ze zdejších kořenitých vín a pokračovali v cestě směrem na Čáslavice a Rokytnici nad Rokytnou. A protože nám cesta proti plánu ubíhala rychleji než jsme očekávali, rozhodli jsme se ještě zajet k lesnímu zámečku Aleje, který se nachází v lesích nad Opatovem. Jenže jsme si nevybrali zrovna tu správnou cyklotrasu a na konci obce nás navíc místní domorodec navigoval špatným směrem. Z bludů jsme se probrali až o pár km dál, na kraji obce Brtničky. Zvolili jsme dle mapy polní cestu, která měla ústit na tu správnou cyklotrasu. Jenže polní cesta zamířila po pár km do lesa, úplně jiným směrem než jak bylo namalováno v mapě. Nezbylo tedy než improvizovat - prodírali jsme se lesem tušeným směrem a když už jsem se začínala nabývat přesvědčení, že tento den se už s civilizací nesetkáme, narazili jsme opravdu úspěšně na onu ztracenou a špatně značenou cyklotrasu. Ta nás zavedla až na kopec k zámečku Aleje. Ten byl založen rodem Collaltů v hlubokých kněžických a jestřebských lesích v letech 1815-17 v klasicistním slohu. Je to krásné a tiché místo. Začal se však stále silněji ozývat hlad a tak jsme uposlechli volání žaludků a pospíchali jsme přes kopečky po nevalných cestách do Brtnice. Zde jsme našli u sportovního areálu hospodu, kde se vařilo. Až teprve po likvidaci úporného hladu a zahnání žízně dobrým pivečkem jsme byli schopni si prohlédnou zdejší historické město, nad nímž se tyčí mohutný hrad, jehož počátky spadají do první pol. 15.stol. V 16.stol. byl hrad renesančně přestavěn, ale jeho současná podoba pochází z doby poslední přestavby na konci 18.stol., kdy bylo panství v majetku italského rodu Collatů. Z collaltovského období pochází také atmosféra městečka, které si dodnes zachovalo původní rozložení. Kolem náměstí se dochovala řada renesančních a barokních domů. Po prohlídce krásného městečka jsme se vydali do kopců, směrem k Třebíči. Třebíč známe z mnoha předešlých výprav a tak jsme ji tentokrát objeli po okraji a pokračovali jihovýchodním směrem přes Slavíčky do Valče. Stojí zde renesanční zámek ze 16.stol. V 18.stol. však přestal sloužit původnímu účelu a byly zde zřízeny byty pro úředníky a lihovar. Dnes je zámek ve velmi žalostném stavu, pomalu se rozpadá. Smutnou náladu z rozpadajícího se zámku jsme si jeli vylepšit do Dalešického pivovaru, který zde stojí již od 14.stol. V r. 1999 se tu točil film Postřižiny. V r.1977 byl pivovar uzavřen. Dostal se naštěstí do soukromých rukou a od r.2001 se v něm pivo znovu vaří. A je znamenité! Poněkolika 13° škopkách jsme se úspěšně vyškrábali opět na kola a už skoro za tmy došněrovali do kempu na druhém břehu Dalešické přehrady. To se to dneska krásně spalo!


foto Olga