wz

Z Kláštera do Doks
1.6.2008

TRASA: Klášter Hradiště-Mukařov-Jabloneček-Hvězdov-Ploužnice-Hradčany-Doksy-Okna-Bělá pod Bezdězem-Malá Bělá-Nová Ves-Klášter Hradiště-M.Hradiště-Příšovice-Přepeře-Pelešany-Borek-Rovensko p.T.

            Délaka: 134 km
            Převýšení: 1210 m
             Ukaž profil

Před námi byl zas jeden z krásných červnových víkendů. Dohodli jsme se s Láďou, že vyrazíme do kempu v Klášteře Hradišti a odsud podnikneme cyklovýlet do kuřivodských lesů a případně až do Zákup na zámek. Jarda tentokrát s námi nevyrazil neb měl jakousi rodinnou akci. V pátek jsme se tedy úspěšně sešli s Láďou v kempu na koupališti v Klášteře Hradišti i když se do kempu Láďa netrefil hned napoprvé. Maličký kemp přímo na koupališti je velmi útulný, se skvělými sociálkami a s malým bufíčkem. Víkendových osadníků tu bylo velmi málo, jen 2 stany, což činilo kemp mimořádně krásným a pohodovým. Večer byl tentokrát v režii Pepy. Ten na internetu objevil, že zdejší pivovar má zajímavou pivovarskou hospodu, umístěnou ve skalních sklepích přímo pod pivovarem. Hospůdka nás zcela uchvátila, připomíná podobnou hospodu v Chodové Plané. Tato v Klášteře je však menší a útulnější. A kvasnicové pivo nezklamalo! Strávili jsme tu skvělý večer a kecali skoro do půlnoci. Druhý den ráno už od rána pražilo sluníčko a slibovalo velmi horký a dusný den. Něco po deváté jsme vyrazili nejprve kolem říčky Zábrdky a v Mukařově odbočili do Kopců, směrem ke kuřivodskému tankodromu. Kolem Zábrdky a po okolních kopcích jsou rozmístěny dřevěné plastiky, které speciálně pro tuto konkrétní krajinu vytvářejí domácí i zahraniční umělci na sochařských sympoziích. Ty se od r. 1996 konají právě v Klášteře. Už ve vesnici se kopec výrazně zvedl. U kostela jsme chvíli připozastavili kvůli focení. Jen za ten kousek pod dozorem připalujícího sluníčka jsme byli řádně splaveni a tak Pepa prohlásil, že si aspoň na tu chvilku sundáme helmy.  Ani ne po deseti minutách jsme všichni vyrazili do dalších vrstevnic. Po chvilce jsme s Pepou zjistili, že jsme Láďu ztratili. Čekáme, čekáme a Láďa nikde. Objevil se až asi po 10 minutách a na Pepovu otázku "...kde vězíš?....", Láďa rozmrzele odpověděl "....to je to tvý blbý - sundáme si helmy - no tak jsem se pro ni vracel...." Holt věk přes padesát je věk přes padesát! Ještě chvilku jsme stoupali pod bombardováním paprsků rozjásaného slunce a pak se vnořili do lesa. Kvalita cesty výrazně klesla už za vesnicí. Skrz lesy jsme doskákali až kousek nad Jabloneček. Podle internetu tu měly být někde zbytky bývalé raketové základny. A opravdu tu byly! Moc z té základny už nezbylo, jen několik pobořených domů a široká panelová cesta, která už z části byla rozebraná. Z původní vsi Jabloneček zůstal zachován jen hostinec a kupodivu kostel. Z Jablonečku jsme se mírným stoupáním dostali na tankodrom. Ten zářil žlutými květy janovce, kam až oko dohlédlo! Nádhera! Však je tu také kvůli zvláštnímu ekosystému zřízena přírodní rezervace! Přejeli jsme napříč tankodromem a krásnými borovými lesy sjeli do Hvězdova. Chtěli jsme se tu zastavit na pivo, ale místní hospoda byla obležená davy cyklistů a čtyřkolek - konaly se tu nějaké závody. Na pivo bychom čekali ve frontě minimálně půl hodiny a tak jsme raději pokračovali dál do Ploužnice. Zdejší hospoda fungovala a nebyla nacpaná lidmi. Jen pár domorodců tu příjemně trávilo sobotní dopoledne. Spočinuli jsme tedy na jedno ve stínu lip  a pak pokračovali na letiště. To to frčelo po letištní ploše! Až do Hradčan! Z Hradčan vede krásná cesta voňavými borovými lesy k Protivínským kamenům, od nichž jsme chtěli sjet do Zákup. Jenže Láďa začal mít problémy s kolem a ty se každým kilometrem zhoršovaly. Vypadalo to na prasklou osičku. Výsledek této závady byl podobný, jakoby si Láďa celou cestu přibržďoval i do kopce. Naše tempo se tedy výrazně zpomalilo. Rozhodli jsme se proto změnit plán a co nejkratší cestou se dostat zpět k autu do Kláštera. Zamířili jsme nejprve do Doks a odtud po hlavní silnici do Bělé pod Bezdězem. Jen vidina zastávky na pivo zchváceného Láďu úspěšně do Bělé dotlačila! Jeho kolo bylo už tak rozhašené, že se musel se značnou silou do pedálů opírat i z kopce. Po vychladnutí a příjemném pivním odpočinku jsme ještě  zamířili k zámku, který byl v držení Valdštejnů až do r.1945 a pak pokračovali krásným údolím kolem říčky Bělé do Malé Bělé. Zde jsme odbočili na silničku, vedoucí přes Novou Ves až do Kláštera Hradiště nad Jizerou. Okruh byl uzavřen, Láďa ožil a sesedtnutím z kola se mu opět vrátil úsměv na tvář. Chvíli jsme poseděli a pak se rozloučili. Láďa se vydal už autem na Blata, Pepa se naším autem rozjel do Rovenska a já na kole vyrazila přes Mnichovo Hradiště k Turnovu. V Mnichově hradišti jsem oblezla trochu zdejší krásný zámek, j v Příšovicích  jsem v místní hospůdce do sebe nalila 3 dcl tonika a na chvilku jsem se pokochala lidovou architekturou zdejšího Bičíkova statku. Pak jsem dojela do Přepeřů a odsud jsem pokračovala kolem Jizery uzoučkou pěšinkou do Mašova.  Ještě jsem vyšlápla kopeček do Pelešan a přes Sedmihorky a Borek dorazila kolem sedmé hodiny do Rovenska.