wz

Zámek Mnichovo Hradiště

foto Olga

Počátky výstavby zámeckého areálu v Mnichově Hradišti jsou spjaty se jménem významného českého šlechtice, jednoho z vůdců stavovského povstání Václava Budovce z Budova. Ten se stal majitelem hradišťského panství v roce 1602 a vybudoval zde renesanční zámek. Po bitvě na Bílé hoře se zámek dostal do vlastnictví Albrechta z Valdštejna. Nová epocha objektu byla zahájena po roce 1690, kdy do Mnichova Hradiště přesídlil Arnošt Josef z Valdštejna. V roce 1696 podle plánu architekta Canevalleho byla zahájena velkorysá přestavba sídla, která s přestávkami trvala přibližně třicet let. Zámek byl zmodernizován, zvýšen o jedno patro a od základu postavena další část zámecké budovy s novou tzv. hodinovou věží. Byly vybudovány konírny, sala terrena a oranžérie. V prvním patře zámku tak vznikly dva hlavní sály - dnešní přijímací a zámecké divadlo - s netypickým umístěním v rozích budovy. Původní bohatá výzdoba zámeckých interiérů z počátku 18. století, kterou provedl štukatér Jan Spazzo, se nezachovala, byla zřejmě zničena při požáru zámku v roce 1724. Při úpravě interiérů po požáru se zřejmě uplatnil litoměřický štukatér Mates Tollinger. Po roce 1730 byl na zámku zřízen Zlatý kabinet, jehož bohatá výzdoba souvisí s výpravou zámecké kaple. Před polovinou 18. století byl vytvořen základ miniaturní zámecké obrazárny, která se postupně rozrostla na 112 obrázků, souvisle vykrývajících stěny místnosti. Ve druhé polovině 18. století byla dokončena výzdoba místností v západním křídle - při její úpravě byl použit kvalitní krb s plastickými delfíny, který byl přivezen z chátrajícího zámečku v polesí Valdštejsko. V roce 1872 byla v prvním patře jižního křídla zřízena nová jídelna, ve které byl použit renesanční kazetový strop ze zámku v Dobrovici. V roce 1945 propadl celý valdštejnský zámek konfiskaci, v roce 1966 převzalo zámek do správy Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje. Zachovaly se zde četné sbírky porcelánu, původní zařízení, zámecké divadlo, duchcovská knihovna a hrobka s ostatky generalissima Albrechta z Valdštejna. Zámecké empírové divadlo, zdobené iluzivní klasicistní architektonickou výmalbou, bylo po 166 letech otevřeno a zpřístupněno veřejnosti. Původně bylo postaveno k příležitosti setkání Svaté aliance v roce 1833, v původně barokním tanečním sále v budově zámku. V areálu bývalého kláštera kapucínů je umístěna hrobka Albrechta Václava Eusebia z Valdštejna. Do zdejší kaple sv. Anny nechal r. 1784 Vincenc z Valdštejna přenést ostatky vévody frýdlantského a jeho ženy Lukrécie z kartuziánského kláštera ve Valdicích, který byl císařem Josefem II. zrušen.

Kapucínský klášter

foto Olga

 

Součástí areálu je i komplex kapucínského kláštera, kostela Tří králů a kaple sv. Anny dokončené začátkem 18. stol. Zakladatelem kapucínského kláštera je hrabě Arnošt Josef z Valdštejna, který se stal majitelem mnichovohradišťského panství v roce 1675. V roce 1687 bylo na řádové kapitule rozhodnuto o zřízení zdejšího dvanáctičlenného konventu. Bylo vybráno místo severně od zámecké zahrady, na okraji města. Vedením stavby byl pověřen P. Jiří z Mnichova. Výstavba kostela sv.Tří králů probíhala v letech 1690-93, přilehlá budova konventu vznikala v letech 1694-6. V letech 1723-24 byla ke kostelu přistavěna kaple sv. Anny. V době josefínských reforem v roce 1785 byl kapucínský klášter zrušen, ale mnichům bylo dovoleno zde dožít. V roce 1811 po smrti posledního kapucína bylo zařízení kláštera rozprodáno v dražbě, zahrada připojena k zámeckému parku a v budovách, které získala vrchnost, zřízeny byty pro panské úředníky. V letech 1919-20 byla podle projektu místního stavitele Dámce provedena adaptace klášterních budov. V současné době je v kostele a kapli instalováno lapidárium barokních soch. Pod podlahou se nachází hrobka s ostatky kapucínských mnichů i některých členů rodu Valdštejnů, není však veřejnosti přístupná. Klášterní objekt využívá FOKUS - sdružení pro péči o duševně nemocné.