wz

Údolí Szalajka

foto Olga

Do údolí se dostaneme z obce Szilvásvárad, která leží na severním okraji N.P. Bükk. Tato přírodní oblast patří mezi jednu z nejpestřejších krajin v severním Maďarsku. Pstruhové rybníky a malé vodopády jsou přírodní rezervací. V údolí Szalajka protéká stejnojmenný potok, který kaskádovitě stéká ze 17-ti metrové výšky a vytváří známý Závojový vodopád. Stupně kaskády byly vytvořeny vápencem vylučovaným na jednotlivých oddělovacích hrázkách a rostou o 1- 2 mm za rok. Lesnické muzeum v údolí Szalajka seznamuje se způsobem života a práce (ukázky starého náčiní) dříve zde usídlených uhlířů. Od vodopádů vede pěšina k vyvěračce Szalajky zalajka forrás. Je to největší vyvěračka v Maďarsku. Podzemní říčka protéká několikakilometrovým tunelem. Od vyvěračky stoupá pěšina k jeskyni Istállósköbarlang (Kamenná maštal), která byla obývána pračlověkem.

Úzkokolejka

foto Olga

Lesní dráhu Szilvásvárad postavil v roce 1908 Károly Wessely k přepravě dřeva z lesů, patřících k jeho panství. Na náhorní planině pohoří Bükk vybudoval koňku o rozchodu 600 mm , v údolích Szalajka a Tótfalu parostrojní dráhu s rozchodem  760 mm . Dřevo dopravené z náhorní planiny se k dolní trati dostávalo skluzavkou. Lesním závod Szalajka spojovala se stanicí místní dráhy (od roku 1931 patřící společnosti MÁV) Szilvásvárad normálně rozchodná vlečka. Po trati v údolí Szalajka od roku 1920 přepravovali i vápenec, z povrchového dolu pod kopcem Istállós-kő lanovkou k lesní dráze a dráhou k vápence v lesním závodě. V letech 1963 - 1966 do provozu uvedli prvé dieselové lokomotivy. Vlivem výstavby lesních silnic a zastavení provozu vápenky byla nákladní doprava v roce 1967 zastavena a síť tratí s výjimkou 5 km dlouhého úseku Szalajka-völgy-Lovaspálya (údolí Szalajka - závodiště) - Szalajka-Fátyol-vízesés (Szalajka - závojový vodopád) byla snesena. Horní stanice lanovky spolu se strojovnou zůstala zachována jako technická památka.