wz

Chotusice

 Začátky osídlení tohoto místa se datují do v 5. tisíciletí př. n. l. Po lidech z druhého tisíciletí ( doba bronzová) př. n. l. zůstaly bronzové předměty, např. sekerka z Kamajky. Žárové hroby pocházejí už z doby železné, tj. z 1. tisíciletí př. n. l. Pak následují kostrové hroby Keltů z laténského období do počátku našeho letopočtu. V prvních čtyřech stoletích po Kristu sem provinciálně zasahuje i kultura římská, po sídlišti zůstaly střepy, které jsou uloženy v čáslavském muzeu. V době stěhování národů přicházejí Slované. Zanechali tu celé pohřebiště kostrových hrobů s keramikou. V r. 1927 byl "u Floriana" v hloubce 1 m vykopán asi zatím poslední kostrový hrob z tohoto období.

 V roce 1316 patřila ves klášteru v Sedlci. V husitských válkách roku 1421 Jan Želivský ves zpustošil a rozbořil. Teprve po patnácti letech od tohoto zpustošení byly císařem Zikmundem Chotusice zapsány Janu Chotouňovi Žehušickému z Nestajova. Od roku 1436 se tak staly součástí žehušického panství. Na  Chotusice bylo v roce 1601 přeneseno císařským majestátem postavení městečka, které císař Rudolf současně odňal Žehušicům. Nadto ještě získalo městečko výroční trhy na koně, hříbata a dobytek a obyčejný týdenní trh každou středu. Chotusice dostaly také erb, týž, který měly předtím Žehušice a právo pečetit listiny zeleným voskem, což byla rovněž významná výsada. Především se tu však mohli volně usazovat řemeslníci a obchodníci. Největší morové rány postihly obec v letech 1679, 1680 a v 18. století ještě v roce 1704 a 1713.

Roku 1740 nastoupila vládu Marie Terezíe. Bedřich Veliký, král pruský chtěl získat od Rakouska Slezsko. Nejprve se o to pokusil jednáním, pak r.1742 vojensky. V Chotusicích byla prohrána bitva, která trvala necelé 4 hodiny. Ztráty 5 191 mužů na rakouské straně a 4 207 zabitých a raněných Prušáků. 11. června 1742 ve Vratislavi byl uzavřen mír, kterým dozněla bitva u Chotusic, pro Prusko neobyčejným úspěchem, pro Rakousko neblaze. Marie Terezie ztratila Slezsko, bohaté území s více než 40 000 km2, s 1,5 mil. lidí. Pruský stát se tím zvětšil o jednu třetinu. Na Čáslavsku jako smutná památka na bitvu u Chotusic vypukla ještě cholera, na kterou zemřelo v Chotusicích 120 lidí. Připomíná ji socha Matky Boží s jezulátkem u silnice na Ovčáry